Vítejte v naší malé rodinné chovatelské stanici :-)

Mezinárodně chráněná chovatelská stanice Aster Bohemica vznikla v roce 2015. 

Zabýváme se chovem českého národního plemene Chodský pes.

Zakladatelkou chovu je  naše fenka Abri Ro-Ga pair.  
Do budoucna plánujeme i chov plemene Schipperke  / Šiperka /

Chodský pes


Povaha plemene

Tento druh psa je značně temperamentní, což ale není možné zaměňovat se zbrklostí. Chodský pes je aktivní, dobře cvičitelný a poměrně snadno ovladatelný pes. Jeho další velice oceňovanou vlastností je skromnost. Vyniká také otužilostí, proto je možné chovat jej celoročně ve venkovním výběhu (má-li k dispozici zateplenou boudu). Důležité ale je, že pes nesmí být ponechán zcela sám sobě.

Jeho vztah k rodině se zcela odvíjí od způsobu výchovy, socializace a výcviku. Pokud je mu dopřáno žít v rodinném zázemí, je chodský pes oddaným rodinným příslušníkem s dobrým vztahem ke starším dětem.


Popis chodského psa

Chodský pes je typický středně velký ovčácký pes. Srst chodského psa je dlouhá s hustou podsadou, pouze v obličejové partii, na hraně ušních boltců a na přední straně nohou je krátká. Povoleno je zbarvení zvané black and tan - tedy černo - tříslové barvy.

Kohoutková výška psů je stanovena na nejméně 51 cm, u fen odpovídá minimální výšce 48 cm. Tělo tohoto psamá jednoznačně obdélníkový charakter, hrudník je spíše oválný a přiměřeně hluboký. Hřbet je pevný a rovný, bedra jsou krátká a slabiny jsou silně vtaženy. Ocas chodského psa je dlouhý, u kořene značně široký a postupně se zužuje do špičky. Je nošen svisle, ale v případě vzrušení se zdvihá až nad úroveň hřbetu. Končetiny má chodský pes rovné, silné stavby s dobře viditelnou svalovou hmotou. Uši jsou vysoko nasazené,vzpřímené a dodávají typický vzhled. Oči mají tvar mandlí a jsou tmavě hnědé.


Základní péče

Chodský pes je znám svou nenáročností, která se projevuje i v péči o srst. Na místě je běžná, časově nenáročná péče sestávající z občasného pročesání a kartáčování, které je nutné zvláště v období línání psa. Chodský pes patří mezi otužilá plemena, jeho sklon k nemocem je malý, vyjímku mohou tvořit kloubní onemocnění. Je proto dobré, když může žít celoročně venku, ale s možností ochrany před zvláštní a dlouhotrvající nepřízní počasí. Tento pes se hodí pro výcvik a pracovní zaměření.

Toto plemeno je velice často chováno jako pracovní, protože jeho povaha je k tomu účelu ideální. Pokud je ale chodský pes chován jako společenské plemeno a rodinný pes, je nutné najít nějaký náhradní program, který by psu zajistil smysluplnou činnost. Zcela samozřejmě se nabízí sportovní kynologický výcvik, ale i některé další sportovní disciplíny. Pokud nemá chodský pes takovéto aktivity zajištěny, hrozí, že si vyhledá jiné, méně příhodné a pro majitele možná i destruktivní. Za příhodnou péči a starostlivost se odvděčí jako velmi příjemný rodinný společník a nadmíru ostražitý hlídač.


Historie plemene chodský pes

Vznik plemene chodského psa je rozhodně zajímavý. Stojí za ním záměr navázat na někdejší tradici starých chodských ovčáckých psů tak, jak je známe z různých vyobrazení, zejména pak ze slavných obrazů Mikoláše Alše a z knih od Aloise Jiráska. Aby toho mohlo být dosaženo, byli zpočátku vybrání různí psi, jejichž majitelé reagovali na výzvu a fotografie otištěné v kynologickém časopise. Po nějaké době se podařilo ustanovit uznávaný standard, čímž vzniklo původně české plemeno chodského psa.

FCI - zatím neuznané plemeno

Schipperke


Povaha plemene

Šiperka (Schipperke) je vynikající hlídač a strážce. Je sebevědomá a dominantní, ale konflikty nevyhledává. Přesto, že je šiperka malý pes, hlídá si pečlivě svěřené území a velmi pozorně sleduje každou změnu. Nevítané situace ohlásí pronikavým štěkotem. Milují pohyb a jsou velmi temperamentní. Díky tomu jsou velmi vhodné k výcviku. Jsou inteligentní, mrštné a rychlé, ale vzhledem k jejich velikosti je zvládne i dítě. Svému pánovi jsou zcela oddané a udělají vše pro to, aby se zavděčily. Šiperka má stálou chuť k jídlu a snadno se naučí loudit. Šiperka je velmi čistotná, ráda se mazlí a nepohrdne pelíškem v posteli vedle svého pána.


Popis šiperky

Šiperka (Schipperke) je vzrůstem malý pes. Měří 25 - 30 cm a váží 3 - 9 kg. Hlavička se podobá hlavě lišky. Má tmavé oválné oči a pronikavý pohled. Uši má šiperka vztyčené, trojúhelníkového tvaru s tlustou kůží. Srst má černou, hustou a tvrdou, nejdelší je kolem krku, kde vypadá jako hříva. Tento pes má rovný hřbet a široká bedra. Nohy má rovné s jemnými kostmi. OCAS: Vysoko nasazený. Někteří jedinci se rodí zcela bezo  casí nebo se zakrnělým či krátkým ocasem. Za to by neměli být penalizováni. Přirozeně dlouhý ocas, dosahující minimálně ke hleznům, je přednostně nesený dolů a může se zvedat, je-li pes v pohybu, do úrovně horní linie trupu, ale přednostně ne výše. Zatočený ocas nebo ocas nesený nad hřbetem je přípustný. 


Klasifikace FCI

Podle FCI (Mezinárodní kynologická federace) je šiperka (Schipperke) zařazena do skupiny I. - ovčáci a honáčtí psi, sekce 1 - Ovčáci s pracovní zkouškou. Zemí původu je Belgie.


Základní péče

Šiperka nevyžaduje zvláštní péči a to ani o srst. Je vhodná jak do bytu (pokud nebude obtěžovat okolí svým štěkáním), tak do domku.


Historie plemene šiperka

Šiperka (Schipperke) pochází z Belgie a název plemene znamená v překladu z vlámštiny "malý lodník" a to proto, že tento pes býval společníkem a pomocníkem na lodích holandských a belgických námořníků. První zmínka o šiperce je v Kronice mnicha Wencelase, a to z 15. století. Podle pověsti zachránili dva smolnatě černí psi život Wilhemu von Oraninu tím, že ho probudili v době, kdy měl na něho být spáchán atentát. Těmi smolnatě černými psy byly zřejmě myšleny šiperky, jak se domnívají příznivci tohoto plemene, a to proto, že šiperka je povahově výborný hlídač.

Šiperku si oblíbili i vlámští malíři, kteří ji s oblibou malovali na svých obrazech s tématem selského života na venkově. Později se šiperka dostala i do měst, kde byla využívána jako hlídač a hubitel krys a myší. Zatímco v Německu hlídal koňské stáje stájový pinč, v Belgii to byla právě šiperka. A protože v Belgii byly stáje poblíž vody a tedy i člunů a lodí, dostala se šiperka mezi námořníky, a tím získala svůj název, jak je uvedeno v úvodu.

V 17. století si cech ševců z Bruselu udělal z šiperky svého maskota. Členové cechu se scházeli pravidelně v neděli na soutěži o nejhezčí obojek. Tyto obojky byly zdobené stříbrem a mědí. První výstava psů na světě byla věnována právě šiperkám a to v roce 1886 v Anglii. Šiperka se postupem času stala národním plemenem Belgie.

Manželka belgického krále Leopolda II. měla za své dvorní psy právě šiperky. V letech 1850 - 1900 bylo toto plemeno na pokraji vyhynutí. Další zásah do populace šiperek nastal během obou světových válek. V Belgii zbylo jen několik chovatelů těchto psů. Chovu pomohly chovatelské kluby z Ameriky a Anglie, kde šiperka (Schipperke) získala velkou popularitu.